Ostara-svátky jara

Blíží se jaro a s ním přichází obroda a čekají nás významné události. Tak třeba oslavy jarní rovnodennosti, jejichž patronkou je bohyně Ostara, která má v různých mytologiích i trochu odlišná jména a je to bohyně ohně a plodnosti. Jarní rovnodennost vychází nejčastěji na 20. března. Je to čas, kdy počíná nový život po dlouhém zimním spánku. Zapalují se ohně, všichni se těší na blahodárné sluneční paprsky, pobyt v přírodě je opět bezpečný a vyzývá k lásce a zasetí semen do úrodné půdy. V tomto období se provádělo a provádí mnoho rituálů, například barvení vajec na červeno, což mělo být symbolem obnovení životní síly, splétání větviček, koupání v potocích, milování na polích, zasévání semen do čerstvě vyorané brázdy. Mnoho těchto zvyků se překlopilo do křesťanských Velikonoc, takže některé z nich provádíme dodnes, i když si nejsme mnohdy vědomi původních významů a magických účinků.
Markéta nafotila úžasné fotky s naší nádhernou modelkou Barborou, která čeká miminko, což se krásně hodí k tomuto tématu. Z těch fotek na mě přímo čiší radostné očekávání a přitom takový zvláštní klid. Fotily v tichý, slunný den (skoro vzácnost v tomto větrném období) plný předzvěsti jara, na které se už tolik těšíme!

Vyhledávám další informace ke svátkům jara a baví mě to, ale hlavou mi současně běží i události posledního víkendu, a najednou mě napadá, že napíšu i o nich, protože to vlastně stejně spolu souvisí.

Byla jsem na semináři, který vedla skvělá zpěvačka a lektorka Mon Akirah a konal se na nádherném bohulibém místě u další úžasné ženy Dity.

Abych byla naprosto upřímná, nevěděla jsem, na co jedu ani kam jedu ani kdo tam bude, jen jsem kývla své dlouholeté kamarádce Radce (mimochodem to je ta Duhová víla, co šije pro náš Jamar ony úžasné legíny s energetickými symboly) na nabídku účasti. Nebyla jsem nikde už roky a už vůbec ne mezi cizími ženami. Když už, tak jezdím na setkání s dlouholetými kamarádkami, které jsou vesměs v mém věku.

Tady byla většina děvčat mladší, mohly by být mými dcerami nebo mladšími sestrami. Většina se znala a bylo vidět, že je ji jim v tomto kruhu dobře. Skoro všechny měly krásné dlouhé šaty nebo sukně, byly ozdobené šperky – to se mi moc líbilo a měly šály, šátky, ozdobné pásy a opasky.

Seminář nebyl ani tak o zpěvu jako o schopnosti pracovat s energií dechu a těla, učily jsme se jak podpořit určitými pohyby proudění energie, uvolnit sebevyjádření, naučit se „rozsvítit se“. Bylo to pro mě zajímavé, ale náročné, protože v pátek večer už bývám unavená a ono se to taky nezdá, ale uvolňování energetických toků není jen zábava, mnohdy je to docela těžká práce a vyplouvají na povrch věci, které by člověk radši nechal spát pod povrchem – však to nejspíš znáte. Ale nakonec to nešlo ani tak do hloubky, to vzhledem k délce semináře ani nebylo možné. Přesto mi přitom a potom, kdy jsem přenocovala s ostatními neznámými lidmi na novém neznámém místě, přišlo několik pro mě důležitých poznání, která tu sdílím:

    • Jsou stále společenství, kde slovo virus nehraje větší roli než jiná slova a neprobouzí strach a nesmyslná panická opatření.
    • Záležitosti ohledně Kundičky a dalších věcí s tím souvisejících jako je probouzení jinové energie nebo chcete-li „ženy v sobě“ mě momentálně neberou. Nebudu pátrat potom proč, jestli to souvisí s věkem, s mojí únavou ze vztahu s muži nebo to jenom prostě není moje téma. (Ale nebojte, chápu, že pro někoho to téma je a velmi důležité, a šperky s Jóni dál nabízíme 😊)
    • S přibývajícím věkem jsem se z velmi vyhraněného extroverta stala naslouchajícím a pozorujícím introvertem a není to změna k horšímu, aspoň myslím. V nitru se cítím klidnější a bohatší.
    • Ve své snaze NEHODNOTIT a NEPOSUZOVAT jsem zatím nepokročila tak daleko, jak jsem si myslela. Moje EGO mi to ve skupině cizích lidí připomnělo a také posměšně poukázalo na to, že s někým jsi snáze sestra/bratr než s jiným.
    • Na tomto světe existuje spousta krásných, velmi šikovných, láskyplných, cituplných, chápajících, štědrých, laskavých žen a já jsem jedna z nich! 😊
    • A v každém okamžiku, v každém dni svého života můžeme být „těhotní“ nejen díky spermatu, ale i díky vlastní tvořivosti, odvaze ke změně, odvaze k započetí nových projektů, sloužících k tomu, abychom se posunuli ke světlu – k dobru.
    • A když nevíme, čím začít, můžeme se rozhodnout třeba, že si přestaneme vyčítat vlastní váhavost a neschopnost a začneme tím, že budeme k sobě i jiným laskaví. To je obrovský krok a nemyslete si, i když to vypadá velmi jednoduše, je to nadmíru složité a těžké a pak ale i velmi obohacující.

Druhý den jsme jely do Prahy, přivítaly se v dlouhém objetí s Markyt, která mi už opravdu chybí, a na veletrhu minerálů zakoupily krásné drahokamy na výrobu dalších Jamarských šperků. Doufáme, že se vám budou líbit stejně jako nám.

Na závěr mě napadá takové přání: Ať nás blížící se jaro prohřeje a rozjasní a zaradujeme se společně s Ostarou nad vším novým, co počneme. A nenechme se otrávit a odradit, pořád je proč se radovat ze života!

A ještě dodatek:

Článek jsem psala ještě před započetím války na Ukrajině. Nechci vůbec řešit žádná politická prohlášení, ani kdo za co může a nemůže. Nemám TV a zprávy na netu a sociální sítě sleduji jenom omezeně, přesto jsem fyzicky v ten den, kdy to začalo, cítila nárůst bolesti a úzkosti, úplně mě to dostalo do kolen, bolela mě hrozně hlava a slzy mi tekly proudem. Jakoby zlo, jehož přítomnost vnímám už několik let, najednou začalo převládat a získávalo převahu. Když jsem pak dorazila domů, měla jsem pocit, že nejlíp by bylo lehnout a nic nedělat, cítila jsem obrovskou únavu a rezignaci. Srdce mi usedalo nad všemi trpícími tvory. Pak jsem si zazpívala nějaké mantry a vydýchala se a pomalu začala zase vnímat Jeho přítomnost. A moc toho nevím a ve spoustě věcí se nevyznám, ale vím určitě, že víc než předtím platí: A nenechme se odradit a zastrašit, pořád je proč se radovat ze života!