Lughnasad – sklizeň začíná

Lughnasad je keltský svátek počátku sklizně obilí. Slavíval se na začátku srpna a byl spojován s bohem a bájným irským hrdinou jménem Lugh, který byl snad bohem Slunce a vyznačoval se statečností, řemeslnou i válečnickou zručností a schopností rychle cestovat po souši i po moři. V římské mytologii byl přiřazován k bohu Merkurovi.

Slované slavili v tomto období Dožínky, i když ty vrcholí až na konci srpna. Radost z darů matky Země, z plných sýpek, které zaručí, že nebudou lidé v zimě hladovět, radost z ukončené práce na poli ztratila dnes v přetechnizované době supermarketů a plodin ze vzdálených míst naší planety svoji sílu a Dožínky a Lughnasad ztrácejí v životě lidí svůj význam. Jenže…necítíte tak nějak, že je právě čas se začít navracet k našim lidským kořenům, a když ne prací na poli nebo zahradě, tak alespoň vděčností za vše, co nám Země dává?

Tak napsat o Lugnadasadu připadlo na mě. Poctivě jsem se pustila do studování pramenů, ale lehkost v tom nebyla. Spíše pocit zodpovědnosti, že nemůžu nechat všechno na Markétě a že teď je řada na mně. Poslední doba byla pro mě těžká z mnoha důvodů, a i když jsem nechtěla a bránila se tomu, sklouzávala jsem pořád do té zprofanované role oběti: Proč se to stalo právě mně a proč jsou na mě někteří oškliví, proč lidem nedokážu nic odříct, a proč zrovna já, když jsem se tak snažila, nemám štěstí ve vztahu. A proč nemůžu být s více lidmi pohromadě, proč je mi mezi nimi úzko a jakou terapii bych tedy měla ještě podstoupit a…a víte co? Já na to kašlu! Hlavou to stejně nevymyslím a už vůbec nevím, jak bych si zapamatovala všechna poučení z „krizového vývoje“ a co mám udělat na základě prožitých zkušeností jinak. Takže dost, basta, finito! Nic si nechci pamatovat, nic nechci rozebírat a dokola hodnotit. Je mi jedno, proč někdo udělal, co udělal, a proč jsem zareagovala tak a nejinak. A je mi jedno, co udělám příště. Je to, jak to je. Mám dvě práce, obě mě úžasně baví, peněz zatím nesou málo – no a co? Jsem vděčná za to, co mám. Mám co jíst, mám nádherné místo, kde můžu žít, mám rodiče a děti a sestru a skvělé přátele. Můžu chodit po této krásné Zemi a využívat darů, které nám dává. A hlavně mám možnost spojit se s Bohem nebo božstvím nebo jak to kdo nazývá. Někdy na to zapomínám, to je můj problém, ale vždycky si zase vzpomenu. Moc, moc za všechno děkuji. A tato vděčnost a radost je začátek mojí sklizně. Myslím, že je to nádherný svátek ten Lughnasad!